V minulém díle povídání o operačním systému typu Unix jste se dozvěděli něco o prioritách zpracování příkazů a o superuživatelském účtu. Dnes byste se měli povědět něco málo o  základech shellu.

Součástí každého shellu je příkazová řádka, do které můžete zadávat případné příkazy. Je to nejmocnější nástroj, který můžete spouštět z grafického prostředí X Window System nebo prostřednictvím textového terminálu. S pomocí příkazové řádky, se dá plnohodnotně ovládat celý systém a v mnohém dokonce k ovládnutí počítače poskytuje víc než grafický systém.

Protože má příkazová řádka ve světě Unixu takovou moc, budete se v dalších pokračováních seznamovat s jednotlivými aspekty programování příkazové řádky.

Syntaxe příkazové řádky:

Spuštění příkazu
<výzva> <jméno příkazu> <argumenty>

V Bashi existují také znaky které mají spěciální význam, jsou to:

spuštění příkazu na pozadí & oddělovače slov (lze změnit pomocí proměnné IFS) newline mezera TAB
komentář (od tohoto znaku do konce řádky) #
přesměrování V/V < > &
náhrada jmen souborů * ? [ ] ~ + -@ !
rušení speciálního významu znaků “ ‘ \
náhrada obsahu proměnné $
náhrada příkazů `
roura |
seskupování příkazů ( )
oddělovač příkazů ;

Styl zápisu do příkazové řádky:

Příkazy v příkazové řádce můžeme zadávat přímou cestou: např: date   nebo s použitím cesty: /usr/bin/date.

Příkazy mají velmi často u sebe také argumenty, které specifikují data ke zpracování a monou také mít přepínače ovlivňující vykonání příkazu.

Podívejte se na příklad:

ls -lR /usr/bin /tmp

Zápis výše uvedeného příkladu by se  dal vysvětlit takto:
● vylistuj (list)
● podrobně (long), rekurzivně
● adresáře /usr/bin a /tmp

Pokud nerozumíte znakům ve výše uvedeném příkladu, nelamte si s ním hlavu, celý příkaz si vysvětlíme později a to dopodrobna. Jenom vidíte, ze ls je příkaz je u něj přepínač(to je ta pomlčka) a následují argumenty to je toto  lR /usr/bin /tmp.

Příkazová řádka a přepínače:

Ve výše uvedeném příkladě jste viděli, že pomocí přepínačů, tedy té pomlčky můžeme přidávat další argumenty či něco dalšího k Vašemu příkazu.

Ve světě Unixu existují dva druhy přepínačů: přepínače krátké a dlouhé.

Krátké přepínače:

• začínají znakem -
• obsahují právě jeden znak
• lze je psát zvlášť nebo dohromady
  Př.: -l -Rd

Dlouhé přepínače

• začínají znaky - -
• obsahují celé slovo (případně více slov)
• píší se zvlášť
  Př.: - -long - -output soubor.txt

Se základy příkazové řádky v Unixu si ještě v příštích dílech povíme hodně informací.

Komentáře v diskuzi

Přidat komentář

Jméno (povinné)

E-mail, nebude zveřejněn (povinné)

Web

Ochrana proti spamu: (povinné)*
Opište prosím text z obrázku.